Compact Fluorescent Lamp (CFL)
Kompaktní zářivky mají oproti normálním žárovkám několik výhod. Především
je to výrazně nižší spotřeba (až o 80%) a mnohem delší životnost (5 - 15 krát).
Mezi nevýhody patří delší start hlavně u dražších typů, nemožnost použít regulátor
osvětlení a v neposlední řadě také cena.
Nejčastěji se setkáme s odstínem "teplá bílá", který se nejvíce blíží klasické
žárovce a lidem je nejpříjemnější.
Kompaktní zářivka používá vakuovou trubici stejně jako klasická zářivka a také
princip přeměny elektrické energie na světlo je stejný. Trubice má na koncích
dvě elektrody pokryté obvykle bariem. Katoda generuje při vysoké teplotě asi
900 stupňů Celsia množství elektronů, které jsou urychlovány napětím mezi
elektrodami a sráží se s atomy směsi argonu a rtuti. Vznikne nízkoteplotní
plazma. Přebytečnou energii rtuť vyzáří v podobě UV záření. Luminofor, kterým
je pokrytá vnitřní stěna trubice, přemění UV záření na viditelné světlo.
Trubice je napájena střídavým proudem, takže se funkce elektrod, katoda
a anoda stále střídají. Protože se pro napájení trubice používá měnič, který běží
na frekvenci řádově desítky kilohertz, tak CFL zářivka oproti klasické zářivce
"nebliká". Měnič obsažený v patici nahrazuje klasickou tlumivku se startérem.
Princip běhu si vysvětlíme na zářivce LUXAR 11W
Zapojení obsahuje část zdrojovou skládající se z odrušovací tlumivky L2,
pojistky F1, můstkového usměrňovače z diod 1N4007 a filtračního
kondenzátoru C4.
Rozběhová část obsahuje D1, C2, R6 a diak.
D2, D3, R1, R3 plní ochrannou funkci.
Ostatní součástky plní pracovní funkci.
R6, C2 a DIAK slouží k vytvoření prvotního impulsu do báze tranzistoru Q2
a způsobí jeho otevření. Po rozběhnutí je tato část obvodu zablokována
diodou D1, přes kterou se při každém otevření Q2 vybije náboj na C2.
Nikdy se nepodaří nashromáždit dostatek energie pro znovuotevření diaku.
Dále jsou tranzistory buzeny přes malý transformátor T1. Ten se obvykle
skládá z feritového prstence se třemi vinutími o několika závitech (5-10).
Nyní jsou žhavící vlákna trubice napájena přes kondenzátor C3 napětím
vznikajícím na sériovém rezonančním obvodu tvořeným L1, TR1, C3 a C6.
Než se trubice rozsvítí, je rezonanční frekvence obvodu určena kapacitou
kondenzátoru C3, protože má mnohem menší kapacitu, než C6.
V tomto okamžiku je napětí na C3 přes 600V v závislosti na použité trubici.
Během startu je špičkový kolektorový proud tranzistory asi 3-5x větší než
za normálního běhu. Pokud je trubice poškozena, hrozí zničení tranzistorů.
Jakmile dojde k ionizaci plynu v trubici, dojde prakticky ke zkratování C3,
a díky tomu se sníží frekvence řízená nyní pouze C6 a také napětí generované
oscilátorem. Je však dostatečné k udržení zářivky rozsvícené.
Za normální situace, kdy se tranzistor otevře, se zvětšuje proud tekoucí
do transformátoru TR1, dokud se jeho jádro nenasytí a pak zmizí zpětná vazba
do báze a tranzistor se uzavře. Potom dojde k otevření druhého tranzistoru
buzeného opačně zapojeným vinutím TR1 a celý proces se opakuje.
Častá závada je proražený kondenzátor C3. To hrozí hlavně v případě levnějších
zářivek, kde jsou použity levnější součástky na nižší napětí. Pokud trubice
včas nenaskočí, hrozí zničení tranzistorů Q1 a Q2 a následně rezistorů R1, R2,
R3, R5. Měnič je při startu velmi přetěžován a tranzistory obvykle nevydrží
delší tepelné zatížení. Pokud tedy doslouží trubice, zničí se obvykle následně
i elektronika.
Při dosloužení trubice se také může přepálit jedno z vláken elektrod a měnič
pak už nenaběhne, ale elektronika to přežije.
Někdy může dojít k prasknutí trubice vlivem vnitřního pnutí a rozdílu teplot.
Nejčastěji vznikne porucha při zapínání zářivky.
Oprava elektroniky obvykle znamená výměnu kondenzátoru C3, pokud je proražen. Pokud shoří pojistka, došlo zřejmě ke zničení obou tranzistorů Q1 a Q2 a rezistorů R1, R2, R3, R5. Také je třeba vyměnit pojistku např. nahrazením rezistorem 0,5 ohmu. Závady se mohou sčítat. Například kvůli proraženému kondenzátoru dojde k tepelnému přetížení tranzistorů a k jejich následnému zničení. Nejvhodnější tranzistory jsou MJE13003, které se ovšem špatně shánějí. Nahradil jsem je BD129, které jsou sice běžně vedené, ale také mám problém s jejich sehnáním. Existují slabší varianty jako 2SC2611, 2SC2482, BD128, BD127, ale nejsem si jistý, jestli dlouhodobě vydrží. Originální tranzistory se na našem trhu vůbec nevyskytují. Pokud nevadí velikost pouzdra TO220, je možné použít tranzistory MJE13007.
Zářivka je obvykle složena ze dvou částí. Jedna je plastiková destička s otvory
pro trubici, a zobáčky. Trubice je k ní přitmelená.
Druhá mohutnější část má na konci žlábky pro zacvaknutí zobáčků ze spodní části.
Uvnitř je plošný spoj se součástkami, na který jsou připájeny vývody z trubice.
Z horní strany vedou drátky k vrcholu zářivky, kde jsou připájeny,
nebo zalisovány pod závit. Oba dva plastikové díly jsou do sebe zacvaknuté
a někdy také zalepené. Obvykle stačí opatrně páčit menším šroubovákem postupně
po celém obvodu zářivky do spáry mezi plastikové části a dojde k povolení
lepidla. Potom se více zapáčí v místě zobáčku a dojde k 'rozlousknutí' obalu
na samostatné části viz. foto. Pro opětovné složení stačí oba díly do sebe
jen zaklapnout.
Většina těchto kompaktních zářivek používá stejné, nebo velmi podobné zapojení. Dražší kompaktní zářivky používají trochu složitější zapojení s předžhavením elektrod a díky tomu mají delší životnost. Momentálně žádnou takovou nemám. Tyto zářivky se téměř nevyplatí opravovat, protože cena těch levnějších se pohybuje kolem 50,- Kč a cena práce je dnes podstatně vyšší. Zapojení vznikla při opravě kompaktních zářivek a slouží pouze pro výzkumné a opravné účely. Informace jsem čerpal při obkreslování a zkoumání zapojení a ze zdrojů uvedených níže.