Standardní zapojení ventilátoru s ochrannými odpory na vinutí a na celou elektroniku. Celé zapojení je v SMD provedení a cívky jsou použity samonosné nízkoprofilové. Závada byla klasická - vymleté ložisko.
Toto zapojení je naprosto standardní. Má navíc ochranný odpor u Hallovy sondy.
Úplně klasické zapojení, bez komentáře...
Tento ventilátor je trochu netypický. Používá kuličkové ložisko a cívky jsou
spínány přímo z Hallovy sondy, přičemž ta má jeden výstup negovaný. Závada byla
taková, že se větráček sám neroztočil. Bylo to způsobeno zničením jednoho
spínacího tranzistoru uvnitř sondy. Také úplně chybí na vstupu ochranná dioda
proti přepólování. Tento větráček je 3 drátový a má tedy výstup impulzů
z Hallovy sondy. Výstupní obvod je jednoduchý tranzistorový spínač s otevřeným
kolektorem.
Objevil jsem ještě jeden ventilátor značky "Evercool", který používá úplně
stejné zapojení.
Tento větráček má opět klasické zapojení s tím, že místo kondenzátorů jsou použité zenerovy diody. Zřejmě z důvodu záporných špiček vzniklých na cívkách při rozpínání tranzistorů. Závada tohoto větráku byla taková, že měl téměř ve všech součástkách kráter. Zřejmě mu někdo těžce ubližoval. Zajímavé je, že má na jedné straně osy kluzné ložisko a na druhé kuličkové.
Toto identické zapojení měly dva modely od SUNONu, které jsem měl k dispozici. Na zapojeni je vidět, že se výrobce snaží evidentně ušetřit. Jako ochranná dioda je použit jeden přechod z tranzistorů (stejný typ se používá i pro spínání). Ochranné kondenzátory chybí úplně. Nápis na větráčku se chlubí ochráněným vinutím, stejně jako ADDA, ale ochranné rezistory zde vůbec nejsou. Elektronika je v SMD provedení a cívky jsou použity samonosné nízkoprofilové. Oba dva modely měly vyjetá ložiska. Objevil jsem další model se stejným zapojením KD1245PFS2, používá jen jinou hallovu sondu U18 517 a má rozměry 45x45x10mm.
Zapojení tohoto modelu je opět úplně typickeé Pouze hodnoty součástek se u každého výrobce trochu liší. Hallova sonda je úplně stejná jako ve větrácích SUNON.
Toto je velmi úsporné zapojení větráku s minimálním počtem součástek a přitom docela spolehlivé. Obsahuje ochrannou diodu a kondenzátory, které zřejmě omezují záporné špičky při rozpínání tranzistorů.
Opět klasické zapojení stejné jako u SUNONu. Rozdíl je v cívkách, které jsou konstruované jako u větších větráčků, ale ve velmi zmenšeném provedení.
Tento ventilátor má standardní mechanické provedení, ale má úplně odlišnou elektroniku, než většina ostatních. Kromě Hallovy sondy obsahuje speciální integrovaný obvod (pro mne zatím neznamý), který se stará o řízení běhu motorku. Ventilátor s tímto zapojením má jednu zajímavou vlastnost, pokud se mu nepodaří z nějakého důvodu rozjet, vypne napájení cívek a asi za 1 sekundu to zkusí znovu. Toto může být výhodné v okamžiku, kdy např. zasahuje vodič do vrtule a větrák se nerozjede. U normálního zapojení hrozí, že shoří cívky, nebo elektronika. U tohoto zapojení prakticky ne.
Tento větráček byl určen jako pomocné chlazení harddisku do 5.25" slotu do počítačů IBM. Používá kuličková ložiska, má výstup "rotation" pro sledování otáček a pokročilou konstrukci elektroniky. K elektronice se nebylo možné dostat, proto může být v zapojení nějaká chyba a některé údaje jsou neůplné. Zvlášť zákeřně matoucí byly součástky, zřejmě odpory s nulovou hodnotou pravděpodobně sloužící jako případná ochrana zařízení při poruše elektroniky ventilátoru. Elektronika je inteligentní a pokud se vrtule z nějakého důvodu neroztočí, odpojí se napájení cívek a větrák zůstane stát. Asi po 3 sekundách se pokusí znovu roztočit.
Větráček má standardní rozměry 80x80x25mm. Narozdíl od většiny podobných používá kuličková ložiska. Vrtule má uvnitř na jedné straně osy pružinu, která tlačí na ložisko. Z druhé strany je zajišťovací kroužek, který se opírá o druhé ložisko. Tím je dosaženo perfektního uložení vrtule v ložiskách. Vrtule je vyrobena z trochu tvrdšího plastu, než je u podobných větráků obvyklé a má také velmi přesně tvarované listy s hladším povrchem. Elektronika s cívkami se nedá bohužel nedestruktivně vyndat a tak nebylo možno zjistit přesně zapojení elektroniky. Tento větráček používá inteligentní elektroniku, která zabraňuje zničení větráku z důvodu nerozběhnutí. Pokud se hned po zapnutí ventilátor z nějakého důvodu nerozběhne, přestanou se napájet cívky a větrák stojí. Zhruba po 3 sekundách se znovu elektronika pokusí rozjet ventilátorek. Elektronika to zkouší stále dokola, dokud se ventilátor nerozjede.
Opět jedno z úplně klasických zapojení. Není na něm nic zajímavého.
Toto je modifikace klasického zapojení, na můj vkus zbytečně překombinované. Spínací tranzistory mají větší pouzdro. Nepodařilo se zjistit hodnoty všech součástek, protože elektronika byla spálená na uhel. Není mi úplně jasná funkce tranzistoru s odporem, přes který se napájí cívky. Možná tento obvod slouží k omezení záporných špiček vznikajících na cívce, ale možná taky k úplně jinému účelu. Možná jsem také chybně obkreslil zapojení, ale plošný spoj byl také v zuhelnatělé formě. Ventilátor sloužil jako přídavné větrání ve skříni 'rack' počítače.
Česky